Assassin’s Creed II
Assassin’s Creed (konzolová recenze, video-recenze, PC recenze, průvodce) bylo jedním z herních překvapení roku 2007, které přišlo s neotřelým nápadem i zpracováním. Někteří lidé tuhle hru milovali, jiní ji po pár hodinách znuděně odhodili. Na jednom se však všichni shodli. Takových námětů bychom si přáli vidět mnohem víc. Po dvou letech jsme se konečně dočkali pokračování, které nás posunulo o 300 let dále.
•Výlet do historie
Druhý díl velmi elegantně navázal tam, kde skončila jednička. Opět jste v kůži Desmonda Milese, který uniknul před pokusy analyzujícími DNA jeho rodu. Po probuzení zjišťuje, že jej zachránila tajemná skupina disponující stejnou technologií, jako jeho bývalí věznitelé. Díky tomu se může znovu vydat do temnoty minulosti, aby se ocitl v Itálii 15. století, v období rozkvětu umění, vědy a techniky.
Stane se mladým šlechticem jménem Ezio Auditorio de Firenze a nemá nejmenší tušení, jakou dějinnou bitvu zde svádí jeho dávný otec. Brzy se však rozhýbou zlověstná kola osudu a Ezio se vydá na krvavou cestu pomsty. Zákulisí plné špinavých intrik, lží a manipulací potřebuje pořádně vyčistit a to se také stane vaším hlavním úkolem.
•Renesanční Itálie
Druhému dílu Assassin’s Creed nelze upřít jednu věc – jen opravdu málo her dokáže tak úžasně navodit pocit skutečného, živoucí světa. A pokud je to svět, ve kterém byste chtěli alespoň chvíli žít, pak není co dodat. Je doslova neuvěřitelné, jaká atmosféra na vás dýchne ze středověkých uliček Florencie, okolních vesniček v Toskánsku a především z překrásně vymodelovaných Benátek.
Pokud jste ještě nikdy tento klenot architektury nenavštívili, pak vám garantuji, že o tom budete velmi vážně uvažovat. Jakmile poprvé uvidíte plující gondoly v úzkých kanálech, nebo pověstný karneval s reji tanců, hudby a záblesky ohňostrojů, budete beznadějně ztraceni.
Lepší reklamu si tohle město snad ani nemohlo přát a středověk jakbysmet. Z temné a násilné doby se vyloupnul pohled na úplně odlišnou éru, kdy došlo k dramatickému vzepětí lidského ducha. Mimořádná koncentrace geniálních umělců a vynálezců té doby je z dnešního pohledu nepochopitelná. Hra šikovně a trochu účelově pracuje se všemi historickými odkazy a při putování italskými městy potkáte spoustu slavných osobností té doby. Města žijí svým vlastním životem, občané na vás reagují, a přestože umělé mechanismy jejich chování dlouhodobým pozorováním odhalíte, nic to nemění na tom, že dojem je velkolepý.
•Od ctihodného občana k obávanému zabijáku
Vaše první kroky v roli Ezia jsou celkem nevinné. Milostný románek s jednou sličnou dívkou a následný útěk před jejím rozzuřeným otcem vtipně připomene, že láska neznala hranic ani před šesti sty léty. Ezio je zkrátka drzý floutek, který autority příliš neuznává a žije naplno. Tragédie, která postihne jeho rodinu, však udělá z nedospělého chlapce muže, před nímž se budou mocní třást strachy a obyčejní lidé budou vyprávět legendy.
Ezio jde za svým cílem neochvějně a s jistotou stopujícího ohaře. Postupně odhaluje viníky spiknutí a likviduje je s chladnokrevnou brutalitou. Jeho putování ho zavede i do srdce samotné katolické církve, kde spravedlnost dojde téměř naplnění. Téměř? Nechejte se překvapit zajímavým finále, které si nechalo otevřená vrátka pro pokračování.
•Dotek dokonalosti
Základní herní principy jsou na první pohled stejné, jako v předcházejícím dílu. Už vzápětí však přijdete na to, že zdejší svět funguje trochu jinak, mnohem lépe a atraktivněji. Sedm unikátních lokací, grafická i architektonická rozmanitost a daleko širší a zajímavější herní náplň dělají z Assassin’s Creed 2 jednu z nejkomplexnějších akčních her současnosti. Hlavní dějová linie vyžaduje splnění zadané mise, ale každý úkol lze odmítnout a vzít jej až v době, kdy na něj máte náladu. Silně však pochybuji, že byste tohle dělali, protože jak už jsem zmínil, tak právě příběh je něčím, co vás nadchne a nepustí.
Jednotlivé úkoly nevyžadují pokaždé někoho zavraždit, ale často budete dělat i poměrně banální věci, mezi něž patří krádeže, doručování zásilek, sledování podezřelých osob, únik před pronásledovateli nebo ztrestání nevěrného manžela. Zadání se neustále mění, musíte vymýšlet nové postupy a hledat optimální cestu k cíli, díky čemuž se hra jen tak neomrzí.
Tomu pomáhá i povedený vývoj schopností hlavní postavy. Jestliže v mladických létech vaší kariéry umíte zhruba totéž, co zvládal Altair na Blízkém východě, pak Ezio je učenlivější chlapík. Postupem času ovládáte nové způsoby zabíjení, zdokonalujete se v boji s různými zbraněmi a dokonce dojde i na pistole. Vaše vybavení vám pomáhá vylepšit legendární Leonardo da Vinci, v té době ještě vtipný mladík, se kterým se přátelíte. Po městech hledáte zašifrované stránky starobylého kodexu, z nichž Leonardo vyčte, jak vám pomoci s vaším posláním. Vzájemný vztah Ezia a Leonarda funguje báječně a právě díky němu si vyzkoušíte i dvě zábavné minihry s jedoucím povozem a prvními pokusy vzlétnout.
•Ani minuta nazmar
To však není zdaleka vše, co na vás čeká. Vypadá to, jakoby autoři nechtěli promarnit ani jedinou minutu a zkrátka vás nenechají vydechnout. Ezio se neučí jen novým způsobům zabíjení, ale začne i plavat, jezdit na koni, ovládat proslavenou benátskou gondolu, bude měnit své převleky, luštit nejrůznější hádanky a akrobatickými vložkami šplhat pro důmyslně ukryté pečetě. Cech zlodějů jej naučí, jak splynout s davem nebo využít služeb všudypřítomných prostitutek, ovšem v jiném smyslu, než vás teď asi napadlo. Brzy budete umět krást, podplácet, odvádět pozornost stráží nebo najímat grázly z ulice na špinavou práci.
Všechna města i vesnice jsou plná příležitostí, jak uplatnit nově nabyté zkušenosti. Nic se však nesmí přehánět, a pokud to s nelegální činností přestřelíte, brzy uvidíte viset vaše podobizny na všech nárožích. Pokud je nestačíte zavčasu strhnout, budou stráže mnohem všímavější k vašemu chování, což může vyústit v krvavou potyčku. Systém soubojů také prošel značným zlepšením, ale stále platí, že ideální taktikou je počkat na výpad protivníka a teprve pak přejít do protiútoku.
Potěšilo mě, že někdy dostanou další útočníci strach a raději utečou, než aby riskovali vlastní krk. Je asi zbytečné dodávat, že i zabité postavy můžete prošacovat, což ale vyvolá opovržení přihlížejících. Přenesení mrtvoly do úkrytu je pak jednou z mnoha novinek druhého dílu, i když jsem ji téměř nikdy nevyužil.
•Krev není voda
Tím možnosti hry zdaleka nekončí. Ezio, ač zrazen a na útěku, najde ochranu u svého strýce v pevnosti Monteriggioni. Toto malé, zchátralé městečko má nejlepší léta dávno za sebou, ale opět je to další příležitost pro vás, jak uplatnit své nadání. Jednoduchý, ale zábavný ekonomický model implementovaný do hry umožňuje investovat vaše peníze do obnovy budov, které se projeví na životě v pevnosti. Městečko postupně ožije, obchody se znovu otevřou a na hradbách zavlají vlajky. Díky tomu se zvýší váš pravidelný příjem z daní, takže se za chvíli budete topit v penězích. Ty však mají své další uplatnění a snad až na konci hry budete mít pocit, že Ezio je šlechticem nejen svým jménem, ale i majetkem.
Peníze totiž potřebujete, kromě zmíněných úplatků, na nákupy léků, zbraní a vybavení, nových převleků a také pro získání slavných obrazů, které zhodnocují vaše rodové sídlo v pevnosti. Za peníze můžete nakupovat i mapy k pokladům, které jsou alespoň zpočátku jedním z hlavních zdrojů vašich příjmů. Zkrátka řečeno, Assassin’s Creed 2 vás bude udivovat neuvěřitelně dlouho širokou škálou svých možností a to jsme stále neskončili s výčtem toho, co je ve hře možné.
•Největší tajemství
Na druhém dílu je prostě vidět, že tvůrci již měli funkční technologii, takže se mohli věnovat jenom hře samotné. Díky tomu do ní nacpali tolik věcí, že by vystačily pro několik jiných her. Už jen výčet samotných sběratelských objektů vyžaduje menší seznam. Pominu už veškerou vzpomenutou výbavu pro Ezia anebo stránky z kodexu, které potřebujete u Leonarda da Vinci. Můžete dát dohromady portréty všech vašich cílů, posbírat pírka na střechách domů pro malého chlapce, stříbrné sošky v pevnosti vašeho strýce a především tajemné piktogramy, které ukrývají jedno velké tajemství.
Mohu prozradit jen to, že se velmi špatně hledají. Jsou to svítící symboly obvykle na věžích, ze kterých mapujete nejbližší okolí. Po přepnutí do orlího zraku spustíte minihru, ve které musíte vyřešit vždy jinou hádanku. Pokud se vám to podaří, získáte malý díl video sekvence, která dostane svůj smysl až na konci. Jednou z pomůcek snad mohou být zajímavé budovy a místa, které se automaticky mapují při průzkumu města a zapisují do encyklopedie. Většina piktogramů je u těchto budov nebo přímo na nich, ale neberte to doslovně. Sám jsem ještě všechny díly této skládačky nenašel, protože je to opravdu náročné na čas.
•Další postřehy
Pokračování Assassin‘s Creed vylepšilo snad vše, na co se podíváte. Města už nejsou tak zoufale omezená Desmondovými bloky v paměti, i když to na úvod hry může vypadat přesně opačně. Chování obyvatel je uvěřitelnější, mnohdy úsměvné, když vámi oloupený nešťastník zvolá, že už ho dnes podruhé okradli. Cestovat můžete různými způsoby, samozřejmě i zrychleně pomocí lodí nebo koňských povozů. Městské brány už nejsou striktně hlídanými pevnostmi a snad jen počet lučištníků na střechách domů je trochu přehnaný.
Zkrátka řešeno, tahle hra je svým způsobem dokonalá. Pokud vám sedne její styl, nebude tu nic, co by vám vadilo. Jistě, našlo by se několik maličkostí, jako třeba to, že nepřátelé neumí plavat, ale to je spíše vítaná výhoda proti jejich velké početní převaze. Někdo namítne, že systém šplhání je příliš jednoduchý a nereálný, ale hry jsou tu od toho, aby nás bavily. Mě nejvíce zamrzelo zjištění, že jednotlivé kapitoly příběhu si nelze zopakovat, pokud tedy nechci začít hrát úplně od začátku.
další obrázky v galerii
•Závěrečná euforie
Assassin’s Creed 2 má všechny podstatné vlastnosti, které má mít perfektní titul. Je tajemný, zábavný, vizuálně přitažlivý, skvěle se ovládá a nabízí široké herní možnosti. Přitom je to báječně dlouhá hra, která vám i při střízlivém odhadu vydrží minimálně dvacet hodin, aniž byste se jen na okamžik nudili. Nejlepší na tom všem je zjištění, jak velkého posunu vpřed se podařilo tvůrcům docílit.
Jednička byla spíše kvalitní demonstrací technologie, než zábavnou hrou. Po nějaké době doplácela na své vlastní limity v hratelnosti, takže byla přijata trochu rozporuplně. Tohle však u druhého dílu nehrozí, protože ten na kvalitních základech vystavěl jeden z nejlepších titulů letošního roku. Zbavil se kritizovaných chyb, přidal nové ingredience a nikde nešlápnul vedle. To minimum drobných nedostatků ani nestojí za zmínku.
zdroj: http://games.tiscali.cz
Napsat komentář